Články a rozhovory

Šamani jsou i v Praze Blesk, středa 14.února 1996

Pražská skupina Posmrtné zkušenosti se stala během několika málo let jednou z nejpopulárnějších klubových kapel. Pětičlenná sestava hudebníků totiž svojí show velmi připomíná hudební produkci afrických, australských a indických domorodců. Kromě tradičních nástrojů používají i instrumenty exotických šamanů. Bubínky, perkuse, flétny a různé trouby se v kombinaci s elektronikou a kytarami promění v současný módní trend tzv. world music, kterou ve Velké Británii zastupují soubory jako Transglobal Underground nebo Banco De Gaia. Skupinu tvoří Miloš Kočí (zpěv, flétna, klávesy), Tomáš Brýl (kytara, klávesy, flétna), Hugo Tichý (perkuse, bicí, bubínky), Markéta Brýlová (zpěv) a Karel Žďárský (basová kytara). O velmi netradiční hudbě a všem, co k ní patří, si Blesk povídal s kapelníkem Milošem Kočím.

BLESK: Určitě dá hodně práce sehnat tolik lidí, kteří mají zájem o takový druh hudby. Jak jste se dali dohromady?

M.K.: Bylo to před sedmi lety, kdy jsme se hodně nudili a nevěděli, jak trávit volný čas. Sehnali jsme si pár nástrojů, na které jsme v životě nehráli a zkusili, co s nimi dokážeme. Začali jsme se pomalu vyvíjet a nakonec to dopadlo tak, že tady obtěžujeme už takovou dobu.

BLESK: V Anglii je world music velmi populárni. Proč jste se rozhodli pro takovou zvláštní kombinaci nástrojů a vyrukovali s hudbou, která zde nemá tolik posluchačů?

M.K.: Chceme dělat muziku trochu jinak, proto jsme se rozhodli pro poněkud netradiční nástroje. Hudbu totiž nepředstavují jenom klasické instrumenty, které v Evropě známe. Rádi působíme na lidi a chceme je naší hudbou léčit. V tom vidím naše poslání, které je mnohem důležitější než vydávat desky.

BLESK: Léčit? Vy věříte, že hudba může léčit?

M.K.: Samozřejmě, že může léčit. Může však také působit negativně. Každý zvuk totiž působí na člověka. Zavrzání metra, výtahu, křik manželů, to všechno má vliv na psychiku lidi. Záleží už jenom na tom, zda ten zvuk vyvíjí pozitivní nebo negativní vibraci. Negativních vibrací je tady už příliš mnoho, proto člověk hledá únik v hudbě. Zvuk může působit na zdravotní stav lidí, může vyhánět duchy. Takhle pracují třeba domorodci v Austrálii. Hudba by měla nabídnout posluchači možnost relaxace a uvolněni.

BLESK: Domorodci v některých částech světa používají k dosažení blaha i drogy. Mám na mysli marihuanu a hašiš, který se u nás velmi rozmohl. Jaký je Váš názor na drogy?

M.K.: Přestože je proti lehkým drogám vedena velmi silná kampaň, máte pravdu, že v určitých oblastech patří tyto drogy k běžným praktikám. Já jsem změnil názor na drogy, když jsem procestoval Afriku. Viděl jsem totiž, jak kouření funguje v tradičních kulturách. Staré národy a jejich šamani používají drogy zcela běžně. Droga pak působí i jako léčivo. Podle mne nezamezí žádná kampaň tomu, aby mladí alespoň jednou za život nezkusili experiment s drogou. A mé zkušenosti mi říkají, že tomu tak je. Člověk v určitém věku neuznává autoritu rodičů a pokud rodiče říkají: choď do školy a neber drogy, většinou se to obrátí. Mladý člověk pak chodí za školu a ty drogy začne brát. Za velmi špatné považuji to, že by mělo být držení drog trestné. Funguje to jako reklama na drogy a feťáků naopak přibyde.

BLESK: Připravujete vydání desky, kdy vyjde?

M.K.: Nevíme. Mame už připravený repertoár a máme firmu, která chce desku vydat. Zatím jsme ještě nešli do studia.

BLESK: Jak získáváte své dost zvláštní nástroje?

M.K.: Něco si vozíme z našich cest, něco nám věnují přátelé. Mám australskou troubu, kterou domorodci vyhánějí ze svých obydlí duchy. Zjistil jsem, že to doopravdy funguje. Zvuk té trouby navodí v člověku pocit blaha - vyžene z místnosti negativní náboj zla. Tu troubu jsem získal vlastně náhodou. Šel jsem po Kampě a viděl jsem tam ležet cizince, který měl tuhle zvláštní troubu. Přestože neumím dobře anglicky, řekl jsem mu, zda si ji mohu půjčit. Slovo "take it" však znamená vzít si. Ten člověk mi ji vlastně dal. Některé nástroje si vyrábíme sami. Snažím se v hudbě nalézt sám sebe a především Boha, protože život je vlastně jenom příprava na smrt, na pokračování něčeho dosud nepoznaného.

Karel Drda