Články a rozhovory

Také muzika může být plná posmrtných zkušeností Mladá Fronta, 18. 8. 1998

Na pražském Karlově mostě vyrostla generace hašlerovských písničkářů, začínali tu Jaroslav Hutka, Petr Kalandra, Vlasta Třešňák i Vladimír Merta. Někdy v polovině devadesátých let se u sochy sv. Kajetánka objevila skupina Posmrtné zkušenosti , která s sebou přináší naprosto otevřený styl. "Jsme kosmopolitní kapela, chceme se pohybovat po světě," hlásají její členové. To jejich předchůdci nemohli.

Z Karlova mostu se skupina Posmrtné zkušenosti dostala na koncertní pódia a někteř í z jejích členů pronikli dále do světa.

"V roce 1996 jsme hráli s kytaristou Karlem Žďárským v Aténách. Chtěli jsme si vydělat na cestu do Izraele," vzpomíná zpěvák a muzikant Mülosz. Koncertovali na ulici a vybírali peníze do klobouku. Přidávali se k nim nejen místní, ale i Skotové nebo Angličané, kdo šel zrovna kolem. Nakonec si na Izrael nevydělali a vydali se zpátky domů přes Bulharsko a Rumunsko.

"Je mi strašně blízká mentalita Asie nebo Afriky, kde je všechno pomalejší a lidi nejsou tak závislí na konzumu. Kdo touží po západním způsobu života, stěhuje se do Evropy. Ostatní zůstávají doma a právě ti mě zajímají," vysvětluje Mülosz. Klid nalezl například v Turecku, v horách Kurdistánu, kam obvykle Evropané nejezdí, je to nebezpečné.
"Potkal jsem lidi, kteří žili uprostřed hor a nic jim nechybělo. Ale nechci to tvrdit jenom o Turecku, i u nás jsou taková čistá místa," říká Mülosz. V Maroku zapadl do místní komunity.
"Kdo co měl, to rozdal, všechno bylo všech a nikdo si nehamounil. Když jsem se vrátil domů, musel jsem si zase zvykat na třídní rozdíly," vzpomíná Mülosz.

Na Slovensku o jeho kapele říkali, že hraje ethno punk, v Čechách se vžila charakteristika ethno house nebo world beat. Název Posmrtné zkušenosti nemá nic společného s duchařinou.
"V jednom životě chci prožít víc životů. Nechci ustrnout, to by znamenalo smrt, ale procházet stále novou kvalitou, obohacovat se novými zážitkyčili získávat posmrt né zkušenosti , " vysvětluje Mülosz. Při vystoupení kapela vytvoří prostředí vstřícné otevřenosti. Záleží i na publiku, s čím přijde do hry a do jaké míry spoluurčí konečnou podobu koncertu a získá své vlastní posmrtné zkušenosti.
"Můžou se stát na dvě hodiny sami sebou, zapomenout na starosti a ráno se probudí očištění," míní Mülosz. Náladové písničky Posmrtných zkušeností jsou protkány vrstevnatými pásy rytmů, myšlenkami z buddhistického světa i "stopami" moderních zvukových technologií.
"Dá se meditovat tancem i poslechem, když si najdete způsob, jak muziku přijímat," říká k tomu bubeník Tomáš Čížek.

Kapela, která má za sebou debutové album Babylon, právě připravuje novou desku. Její členové chtějí vytvořit "různorodější muziku, dostat do ní elektroniku i šamanské techniky." K tomu by měla přispět široká škála nástrojů, ve které se vedle tradičního spojení basabicíkytaraklávesy objevují rozličné perkuse, flétny (zobcové i příčné), píšťala didgeridoo, samplovací "mašinka" a další instrumenty. Kapela také disponuje svěžím trojhlasem. Ze směsice nápadů se pomalu "klube" vlastní styl Posmrtných zkušeností. Jedním z jeho znaků by mohla být třeba slovanská melodičnost.
"Chystáme písničku Išlo dievča na trávu. Ostatně zpíváme taky ruskou Kaťušu, i když víme, že spoustu lidí štve, ale málokdo přizná, že se při ní raduje," dodává Mülosz. A má přání, aby se publikum radovalo při všech koncertech skupiny Posmrtné zkušenosti.

Vladimír Vlasák