Články a rozhovory

Posmrtné zkušenosti Reflex 2/98

Pražská skupina Posmrtné zkušenosti - The A.D.E. vznikla v roce 1992. Kapela čítá sedm mladých lidí, převážně studentů vysokých škol. V kosmopolitní hudbě, kterou produkují, uslyšíte mnoho zdánlivě různorodých stylů - rocku, popu, reggae s hip-hopovou a houseovou rytmikou, který se prolíná s folklorními a etnickými prvky přírodních národů. Své debutové album natočili roku 1997 u hudebního gigantu Monitor-EMI pod názvem Babylon.

Reflex: Takže The A.D.E. znamená...?

M.K.: Je to zkratka překladu After Dead Experience, což doslova znamená Posmrtné zkušenosti. Tento název není spojen se žádnou duchařinou či sektářstvím, nýbrž jde o to, že se snažíme "v jednom životě prožít více životů". Nechceme ustrnout, což by znamenalo smrt, ale procházet novými zkušenostmi, obohacovat a získávat novou kvalitu života.

Reflex: Proč jste svou desku pojmenovali právě názvem Babylon?

M.K.: Název jsme převzali ze Starého zákona a přirovnali jsme babylonskou věž k naší "moderní době" jako jakési změti jazyků, kultury, náboženství a filozofie. Domnívám se, že Bůh každému z nás přidělil barvičku a my bychom rádi, kdyby svět porozuměním, určitou symbiózou, a hlavně tolerancí vytvořil mezi lidmi překrásný barevný obraz.

Reflex: Kdo je autorem vašeho videoklipu k písni Kéž má láska?

M.K.: Produkci dělal David Hanzal, autory jsou Longin Wdowiak a Ondřej Anděra. Všichni jsou to mladí lidé z FAMU, ze kterých budou jednoho dne slavní režiséři a scenáristi.

Reflex: Jedna vaše píseň se jmenuje podle nyní tolik kontroverzního problému Marihuana; jak vy osobně přijímáte novelu drogového zákona?

M.K.: Samozřejmě s ní nesouhlasíme. Tato píseň byla zároveň složena jako jakýsi protest či nesouhlas s apelací na čistý rozum politiků, kteří rozhodujío životě především nás mladých. Drogová politika je otázka, kde jisé politické síly velice zhorší problémy, které jsou ve společnosti. Rozhodně se zvýší počet H.I.V. pozitivních, vězňů, a v neposlední řadě také se navrší počet trestných činů.

Reflex: Na který koncert nejlépe vzpomínáte?

M.K.: Asi na koncert v Trnavě, kde se sešel dav naprosto různorodých lidí počínaje punkery, konče skinheady přes vyznavače etnické hudby, kteří vytvořili úžasnou atmosféru. Po koncertě lidé, kteří se navzájem vůbec neznali, vytvořili kruh a spontánně bubnovali. V tu chvíli vznikla nádherná pohoda, jak se říká, všichni jsme byli naladěni na stejnou vlnovou délku, a dokonce mezi námi docházelo k rytmickým komunikacím. Měli jsme pocit návratu k indiánským rituálům před mnoha a mnoha lety.

Jan Novák